Art Director je člověk, který má na starost oddělení designu, hlavně grafiky a lidi starající se o funkčnost webových stránek, tzv. UXáky. Krása webových stránek nebo aplikací je podřízena jejich funkčnosti a celý proces hledání toho nejlepšího řešení je často náročný, především když na všechny tlačí striktní deadliny. Míra se v Pixelmate za posledních 6 let vyprofiloval v univerzální kombo designera + grafika + UXáka.
Jak začíná tvůj týden v práci? A jak vypadá typický pracovní den Art Directora?
V pondělí přijdu na devítku do práce, udělám si svoje ranní cappuccino a jdu na stand-up meeting. Název napovídá, že by se u tohoto meetingu mělo stát, ale obvykle ho pořádáme v kanceláři vývoje, kde si většina lidí jen přisune židle a jedinej, kdo ve finále stojí, jsem já :-) Tady si s projekťákama během 15 minut povíme, co hoří a co je na dnešek v plánu. Pak se odeberu do svého koutku v horní kanceláři a začínám.
Co se děje dál, záleží na konkrétních projektech. Když přijde nová zakázka, musím na jednání s klientem, kde společně řešíme technickou dokumentaci napsanou vývojáři. Já se starám o to, aby ze složitých diagramů a spousty IFů vznikla skvěle vypadající a user-friendly digitální inovace. Projekt si pak vezmu a kouknu na něj očima "designéra". Rozsekám všechny činnosti na dílčí milestony, přidělím práci lidem v týmu a dáme si termíny k odevzdání.
V druhé fázi se pouštím do té kreativnější činnosti. Rád začínám sketchemi na papíře, tam obvykle vzniknou nápady, ke kterým se v průběhu projektu vrátím a dotáhnu je k dokonalosti. Někdy začínám tvorbou loga, firemních barev, jindy vycházím z existujícího a zaměřuji se na maximálně čistou strukturu appky a rozložení menu. Každý projekt je specifický a musím všechny části projektu do detailu perfektně sladit. Obvykle mám ještě dvě další role – jako “grafik” si sám připravuju vizuální podklady a jako “UXák” navrhuju maximálně funkční projekty z pohledu uživatele. Používám k tomu tři programy: na wireframes a prototypy Adobe Experience, na ilustrace a vektorovou grafiku Illustrator a s vývojem spolupracujeme přes Zeplin.
Často zpracovávám podklady do výběrových řízení, tam je to nespoutaný, protože zadání nebývá úplně přesně specifikovaný a můžu dát volnost fantazii, dovolit si do projektu zakomponovat prvky, které se ještě jinde neobjevily a jsou spíš odvážné.
Končím často kolem 6. a jdu si zacvičit do fitka v suterénu. Je super, že to můžu sfouknout hned po práci, protože takhle večer už bych se do žádného jiného sportu pravidelně nedokopal.
Co je na tvojí práci největší výzva?
Na designu webových stránek a appek je výzvou hlavně ta obrovská zodpovědnost. Nikdo mojí práci nedebugguje jako u programátorů a každá přehlédnutá chybka je okamžitě vidět. Musím si za každým kouskem své práce skálopevně stát a umět ho správně vysvětlit klientovi, protože na design máme každý svůj subjektivní názor, jen ne vždy laik prohlédne dostatečně hluboko pod skořápku. Pro mě design nekončí u vizuální podoby, já jdu mnohem hlouběji a řeším podprahové záležitosti, které lidi normálně nevnímají. Chci, aby každý detail působil sympaticky a aby plynule posouval návštěvníka k cíli. Některý projekt potřebuje emotivní grafikou komunikovat image značky, ale třeba obyčejný e-shop nepotřebuje ambici dobývat umělecké galerie. Stačí mu jít po funkčnosti, po dokonalém UX, po čistotě, po přidané hodnotě pro zákazníka, kterou mu dám skrz chytré vychytávky, které mu ulehčí nákup, poradí příslušenství. Vem si Alzu – většině lidí je Alzák protivný, design ničím extra nenadchne, ale stejně tam jdu pokaždý nakoupit, protože je to maximálně pohodlný. Takže hlavní výzvou pro mě je skloubit krásu a funkčnost, plus to správně odprezentovat klientovi a trefit se do jeho vkusu.
Dál je nezbytné držet s celým tímhle odvětvím krok. Musím myslet nadčasově, aby web nebo aplikace třeba rok až dva vypadaly moderně. Zdroje, kde sleduju nejnovější trendy a vychytávky, považuju za část svýho know-how. Učím se hlavně od nejlepších projektů ze světa. Na druhou stranu si ale spoustu věcí musí designer sám vymyslet, odpozorovat. Někdy mi stačí jen sledovat mámu, jak se snaží nakoupit přes mobil, to je velká škola. Pak jsou tu výzkumy psychologie chování zákazníka, naše interní analýzy a testy, z toho všeho musím vycházet a dělat si knihovnu best practises, který se osvědčily. Dřív jsem se chtěl zúčastnit i školení o webdesignu, ale stačilo mi otevřít si jejich stránky a pochopil jsem, že by mě to asi moc daleko neposunulo. Mnohem lepší byl v tomhle třeba loňský TechCrunch Disrupt v Berlíně, kde jsem si poslechl top manažera Instagramu a ověřil si, že naše strategie postupného nasazování menších změn (známé jako MVP - minimum viable product) je uctívaná i mezi největšími ikonami digitálního světa.
Co inspirace, přichází sama nebo máš někdy chvíle, kdy tě prostě nic nenapadá?
Doufám, že už si ve firmě všimli, že jsem ještě nikdy neřekl: "Nevím". Nikdy jsem nepřišel na poradu s tím, že nic nemám. Nejtěžší je překonat začátek a udělat ten první krok. Aby se projekt začal hýbat, musí se to vysedět, odnikud to samo nespadne. Takže do toho jdu naplno, sedím a kreslím, dokud se mi to nezačne líbit.
Na jaký projekt jsi extra pyšný?
Vždycky na ten nejnovější! Moc pěknej projekt jsme dělali třeba i pro Accur8vision, to je brněnská společnost, co dělá neprolomitelný bezpečnostní systémy třeba pro čínskou vládu a tak :-) Přesně takhle má moderní web vypadat - čistý vzdušný design v kombinaci s příjemným UX, který člověka prostě baví. A celý projekt byl vlastně skvělý. Úplně ideální je, když jednáme s profesionálem, který svému oboru rozumí a zároveň nás nechá dělat to, čemu rozumíme my. Velkou radost mi ještě udělala nová prezentace pro Národní muzeum, tam si můj návrh z desítek jiných vybral ředitel osobně, to mě úplně zahřálo u srdce. Tuhle pozitivní zpětnou vazbu moc nedostávám, ve firmě jedeme hlavně konstruktivní kritiku, kdy ten nejlepší návrh je pro nás standard, průměrně dobrý design už je vlastně špatný.
Co byl největší fuck-up ve tvé kariéře a jak tě to ovlivnilo?
Nejdrsnější lekci jsem dostal v rámci jednoho výběrka pro nejmenovaného výrobce...no...šprcek. Je to tak 3 roky zpátky, ucházeli jsme se o tu zakázku, ale bylo brutálně málo času na přípravu a já jsem to nasekal tak, aby to hlavně vypadalo hustě. Když jsme pak náš návrh prezentovali, dostal jsem strašnou bídu. Návrh vypadal hustě, to jo, ale chybělo mu malinko promyšlenosti, což se ukázalo až při prezentaci. V té jsem ještě vysmahnul hrubku.
Mám z toho docela trauma, ale pochopil jsem, že nemůžu dělat líbivý design jen na oko: Vždycky to musí stát na detailně promakané funkčnosti. Tohle si myslím, že nás odlišuje od konkurence, my tohle už moc dobře víme a vždycky jdeme ještě extra míli, aby byl projekt dokonalý ve všech ohledech a my si za ním mohli vždycky stát.
Vzpomeneš si na nějakou vtipnou historku z práce?
Rozhodně jsem se nejvíc nasmál na výstavě TechCrunch. Po celém dni jsme s týmem byli na pokraji zhroucení a potřebovali už něco sníst. Vyfasoval jsem od šéfa dvě eurové pětistovky, se kterejma mě ale všechny stánky na výstavišti poslaly k čertu. Byl jsem odhodlanej pořádnou nálož jídla sehnat, tak jsem vyrazil do města. Přes bikesharing jsem si půjčil kolo a šlapal k nejbližší bance. Byl březen, venku -10°C a já si ve spěchu nevzal ani mikinu, takže jsem v košili docela mrznul. Banka byla samozřejmě zavřená, tak jsem chtěl jet jinam, ale kredit na kolo se vyčerpal, a nešel prodloužit. Měl jsem fakt dost, musel jsem asi kilometr pěšky k jinýmu kolu. Cestou jsem si koupil v C&A aspoň rukavice (touchscreen friendly!) s kulichem a k mému zděšení mi na pětistovku v pohodě vrátili. Jídlo jsem týmu nakonec fakt dovezl. A s úsměvem, i když trošku zoufalým.
A co život, když zrovna nepracuješ?
Mám přítelkyni, kterou obdivuju hlavně za to, že mě chápe a má trpělivost čekat, když třeba zrovna dokončuju nějakou práci. Minule si u nás v zasedačce asi půl dne četla, protože jsem nemohl odejít od rozdělaný práce, to prostě neumím. Takže velká část mýho života je ona, pak se snažím dělat sport, tam to často střídám, od squashe po plavání, ale vždycky jedu na 100%. A rád cestuju, letos se chystám třeba na Srí Lanku, tak už se moc těším.
